Časopis: ČD pro vás, říjen 2020
Rubrika: Příběhy zajímavých staveb
Stavba: Smuteční síň Dobruška
Autoři: Stanislav Schneeweis, Petra Miškejová
Starobylá lipová alej, která vede z historického a malebného městečka Dobruška k tamnímu hřbitovu a kostelíku svatého Ducha, je důležitým bodem v panoramatu krajiny pod Orlickými horami. V obecnou známost vešla především zásluhou televizního seriálu o zdejším rodákovi, národním buditeli a spisovateli, F. L. Věkovi. Jedná se o motiv cesty, která vede od života ke smrti a nádhernou symboliku souladu, smíření a pokoje, jenž provází člověka na jeho pouti životem k jeho konci.
Také proto se krajina s kostelíkem stala výchozím bodem úvah architektů, oslovených vedením Dobrušky, když realizace výstavby nové smuteční síně už nesnesla další odklad. Záměr pustit se do stavby, která bude nejen důstojným místem posledního rozloučení, ale také citlivou a precizní architekturou, byl v danou chvíli a na daném místě hodně odvážný. Projevilo se to už při jeho prosazování, když na zastupitelstvu města prošel o jeden, jediný hlas. Ale jen díky tomu vyrostla na místě, kde původně stával domek známé místní postavy pana Ungráda, hrobníka, jehož potomci živnost převzali a podnes tu provozují pohřební služby, stavba splývající s krajinou a respektující její ráz včetně dominantního postavení kostelíku na návrší, jenž je také významnou kulturní památkou.
Objem smuteční síně je celý zbudován z pískovcového zdiva, na které nasedá prosklený pás ukončený římsou s dřevěným obložením ploché střechy. Na východní straně je prolomený svislým proskleným pásem, který se zařezává i do části půdorysu ploché střechy a kopíruje pod ním umístěný katafalk. Tato prosklená část střechy je jediným kuželem světla nad ním. V sále je dostatek prostoru pro stojící a 50 sedících pozůstalých. Intimitu hudebníkům zajišťuje dřevěný rošt z jasanu, který je jedním z dominantní prvků interiéru. Obvod sálu tvoří technologická část s chladicími boxy a místnosti pro personál. Zásluhou moderního technologického vybavení síně, včetně zvedací plošiny je možné, aby celý obřad pohodlně obstarala i jediná osoba. Přitom celý provoz pro hosty, návštěvníky hřbitova i obsluhu se odehrává v jedné výškové úrovni a je zcela bezbariérový.
Vskutku unikátní je fasáda horní vrstvy smuteční síně, ve které se zrcadlí slavný kostelík. Skutečností totiž je, že nejlepší čeští šindeláři, pánové Čábelka a Věříš zde v době výstavby smuteční síně právě rekonstruovali báni kostela a podařilo se je přesvědčit, aby přijali i tuto zakázku v její nejvyšší linii. Klasické šindele, ať už modřínové nebo smrkové, neodmyslitelně patří na naše chalupy, kostely a další lidovou architekturu. Vzhledově se nedají ničím nahradit. Žádná jiná krytina nevytváří tak pěknou a živou střechu. Jsou rozšířeny po celých Čechách i na Moravě, stejně jako v dalších státech východní Evropy. S výstavbou nové síně ale došlo také na úpravu bezprostředního okolí, včetně vybudování parkoviště a oplocení opukovou zdí. Možná také proto dokončenou stavbu veřejnost nakonec přijala velmi pozitivně a ta se dnes stala nedílnou a důležitou součástí společenského života v sedmitisícovém městě.
Info box: